„Zvířecí hudba“ - zvířata, věci, krajiny a zátiší… sluchem.

O poslouchání a o těchto stránkách

Ucho otevřené všem podnětům

„Zvířecí hudba“ je galerie zvuků, zvukových kompozic, sonografií, terénních nahrávek a akustických hříček.

Zvuky mají cosi společného s vůněmi. Jsou slovy těžko popsatelné, jsou samy o sobě těžko zapamatovatelné. Ale stává se, že při zaslechnutí povědomého šramotu, cinknutí, zapraskání v kamnech, podobně jako když znovu ucítíme některou zapomenutou vůni, můžeme být překvapeni živostí vzpomínky, se kterou jsou tyhle drobné zvuky nebo vůně provázány, ačkoliv už třeba dávno nevíme, že tohle spojení v sobě nosíme.

Stejný zvuk může být někdy krásný a osvěžující a jindy na obtíž. Některé zvuky jsou komické, jiné provokují představivost řadou nečekaných asociací připomínajících absurdní sen a další umí vytáhnout na povrch zapomenutý dětský zážitek. Krajiny a počasí mají svůj zvuk. Ale zvuky můžou existovat i samy o sobě, nezávisle. Nezávisle na obrazech. A nezávisle na takzvané hudbě. Je to jakási hudba ještě abstraktnější než hudba sama, i když ji tvoří hlasy úplně konkrétních věcí.

Svůj první velký hudební zážitek vyvolaný souhrou konkrétních zvuků si dobře pamatuji. Odehrál se v době, kdy ještě odpad bylo vše, co lidé vyhodí, popelnice byly jednotné a žádné třídění podle materiálu neexistovalo. A právě taková různorodá směs se zrovna sypala z popelnic před školou, mohlo mi tehdy být asi 12 let, do útrob popelářského auta, které tam konalo svou pravidelnou návštěvu. Z auta pohlcujícího proud skleněných lahví, plechovek, prken, shnilých mrkví, kabátů a stříbrných rtěnek odeslaných mezi odpadky čirou náhodou (jak jsem se dozvěděl později) se ozývaly fantastické souzvuky praskání, křupání, mletí a skřípění, natřásání, cinkotu a dunění, sem tam i úder tupým předmětem. Uvědomil jsem si najdnou, že poslouchám se stejným zaujetím, jako bych byl na skutečném koncertě.

Zajímavé a bohaté zvuky lze potkat všude. Protože jsou to většinou zážitky nečekané, vyplatí se chodit „s ušima otevřenýma“. V internetové galerii bych se chtěl podělit alespoň o pár ukázek, které se mi podařilo nejen uslyšet, ale i zaznamenat.

Pěkný poslech přeje

Jiří Lindovský